KONEC
29. august 2011 at 22:14 | [Đenie ♡]
S tímhle článkem jsem čekala dost dlouho, a teď je tady a myslím, že většině se určitě líbit nebude. Ale je to tak a chci, abyste to všichni věděli, a snad mě mohli i pochopit.
Jak už předvídal článek z 11. července, blog bude končit. Původně jsem si myslela, že bych se snad opravdu na konci srpna mohla vrátit, ale na dovolené v Los Angeles se pro mě vše změnilo. Nebudu tady mlvuit o všem, ale myslím si, že v krátkosti si zasloužíte nějaké vysvětlení.
V první řadě jsem už naprosto někde jinde. Twincest je něco, čím jsem žila několik let, co pro mě bylo únikem ze světa reality a co mě udržovalo zabavenou ve chvílích, kdy byl kolem TH naprostý klid a ticho, ale už je to pryč. Nepotřebuju twincest, abych se zabavila, abych si zkrátila čekání na novinky ohledně skupiny, nebo abych si vynahradila něco, co mi v životě nějakým způsobem chybí. A to vše mi došlo až během mé měsíční dovolené, kdy jsem prakticky na nic ohledně TWC neměla čas ani náladu. Prostě je to pryč. Nebudu říkat, že lituju něčeho z toho, co se v posledních 5 letech stalo, nebo že končím se skupinou jako takovou, nebo snad, že se stydím za povídky, které jsem psala, protože nic z toho není pravda. Se skupinou neskončím do té doby, dokud jako skupina fungovat budou, a možná ani pak ne, a za nic z toho, co jsem kdy pod svým jménem uveřejnila, se nestydím. Patřilo to ke mě a přispělo to k utvoření mé osobnosti a člověka, jakým jsem teď. A díky TWC jsem poznala spoustu lidí, kteří ať už kladně nebo záporně ovlivnili můj život, a jsem za to vděčná. Ale už je čas se posunout někam dál. Nehledě na to, že mi vadí, co se kolem twincestu všechno točí. Ale o tom mluvit nechci.
Další věcí, proč už se vším chci skončit, je fakt, že už na to nebudu mít ani čas, ani chuť. Po novém roce si budu podávat přihlášky na vysoké školy, a už teď se musím učit, co nejvíc to půjde. Musím dohnat mezery v anglické gramatice, zopakovat si základy němčiny a doučit se to, co neznám a doplnit slovní zásobu, plus pokud možno ještě začít konečně pořádně Španělštinu. Škola, na kterou bych si přála se dostat, je opravdu těžká, takže na psaní povídek bych opravdu při tom všem neměla čas. A také chci mít nějaký osobní život, který jsem posledních pár let pořádně neměl žádný, a když už jsem jednou v Americe, tak toho hodlám využít.
A jeden z posledních důvodů je částečně sám Tom. Nechci přestat psát proto, že bych snad byla naštvaná nebo se cítila zhrzeně kvůli jeho vztahu s Riou. Naopak, já mu to přeju, pokud je to pravda, tak mu to doopravdy přeju a jsem za něj šťastná. Ale možná jsem konečně pochopila, že je čas se posunout dál, a právě Tom byl ten, díky komu mě celý twincest bavil nejvíc. Bavilo mě vymýšlet mu nové a nové osobnosti a charakter, zasazovat ho do stále nových rolí a situací, ale s tím už jsem si vyhrála, a teď mám poněkud jiné ambice. Zjistila jsem, že v Americe se mi sny plní daleko snadněji, než se mi plnily z Čech, takže jsem se rozhodla udělat něco pro splnění jednoho z dalších mých snů, a na to spotřebuji to minimum volného času, který po práci a všem ostatním ještě mám.
A pokud jde o psaní slashe, jak jsem naznačila, že bych mohla zkusit, vztahuje se k tomu to, co už jsem napsala nahoře - nebudu psát. Nemám na to čas, chuť, a asi ani správnou inspiraci. Nápady mám, těch je spousta, ale pokouším se je uplatnit někde jinde, a myslím, že už je pro mě čas se posunout od obyčejných povídek k něčemu víc.
Myslím si, že tohle je vše, co jsem asi tak chtěla říct. Mrzí mě, že zklamu ty, co doufali, že se blog od září vrátí do původního stavu, ale nebude to tak. A je mi i líto, že se nedozvíte, jak skončí povídka "When everything goes down" a že neuvidíte ani jednu z těch dalších, které jsem měla připravené, ale je to tak. Když je jednou konec, je konec, a nejlepší je to vše utnout bez delšího protahování.
Omlouvám se všem svým "fanouškům", kteří měli mé povídky rádi, a kteří mě dostali až tam, kde jsem teď. Jen zásluhou všech svých čtenářů jsem se vypracovala na takovou úroveň, abych mohla svůj koníček třeba převést na vyšší úroveň. Každopádně vám všem děkuji za všechny krásné komentáře, které jsem od vás v průběhu let dostala. Bylo pro mě radostí pro vás psát, ale všechno jednou končí. Měla jsem vás ráda, a ráda jsem vám dávala zábavu alespoň na pár minut denně.
Denie
PS: Blog mazat nebudu a archiv vám bude stále k dispozici, kdo by si chtěl číst některé z mých povídek.
PS2: Hodlám ještě jednu povídku poslat na twincest blog. Pokud budete mít zájem, od září jí tam můžete hledat. Jmenue se "My Fairy Tale" a bude to poslední dílo, které ode mě bude na internetu k dispozici.
